Co nového přináší zákon o spotřebitelském úvěru

Prezident před několika týdny podepsal zákon o spotřebitelském úvěru. Stvrdil tak podpisem definitivní konec dlouho trvajícího nedostatku v naší legislativě, kdy zákonodárci nebyli schopni implementovat potřebnou evropskou směrnici o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

Nový zákon by měl zabránit tomu, aby byl spotřebitel ponechán na milost a nemilost finančním institucím. Větší práva získává například v případě odstoupení od smlouvy, finanční instituce ho rovněž musí přesněji informovat o podmínkách úvěru, aniž by se odvolávali na všeobecné podmínky.

Novinek je celá řada. Tou nejvíce zmiňovanou je ustanovení, které spotřebiteli umožňuje odstoupit od smlouvy o spotřebitelském úvěru do 14 dnů po jejím uzavření. Zákon též konstatuje, jaké údaje musí obsahovat smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tj. aby nemohlo být cokoli podstatného zamlčeno a sepsáno v obecných smluvních podmínkách. Obecně je možné říci, že zpřesňuje podmínky při uzavření smlouvy o půjčce (vyjmenovává, co musí být spotřebitelovi sděleno, dokonce se upravuje i reklama na poskytování úvěrů). Už ve smlouvě se tak klient musí dozvědět, jak vysoké budou splátky a kolik jich bude, uvedena musí být také roční procentuální sazba nákladů.

Významné změny zákon přináší rovněž ve vymezení případných poplatků za předčasné splacení úvěru. Dnes mohou spotřebitelské firmy za předčasné splacení úvěru požadovat mnoho poplatků, které často vyplývají ze smluvních podmínek. Nová norma však výši poplatku minimalizuje.

Novinky jsou ale potenciálně zásadnější, byť celá řada z nich s sebou přináší problém, jak je uchopit v praxi. V zákoně tak například nalezneme větu, že půjčující společnost musí "s odbornou péčí" posoudit, zda je spotřebitel schopen půjčenou částku splatit - už ale nikde není k nalezení vysvětlení, co si pod odbornou péčí máme představit, tj. může se v praxi jednat o velmi sporný paragraf. Spotřebitelská firma bude od nového roku povinna poskytnout svému zákazníkovi "v dostatečném předstihu" informace o výši a četnosti splátek, době, za níž musí být úvěr zaplacen, o konečné částce, kterou spotřebitel nakonec zaplatí (tzn. i s veškerými případnými náklady). Nikde ovšem znovu uvedeno, co je "dostatečný předstih".

Některé sporné otázky zůstávají

Přijatá norma však o některých základních otázkách mlčí. Spornou záležitostí, která je často zneužívána především spotřebitelskými firmami a menšími finančními subjekty, představují tzv. rozhodčí doložky. Legislativa ČR umožňuje a bude tomu tak i nadále, aby součástí spotřebitelských smluv bylo ustanovení, že se smluvní dopředu strany zavazují, že jakékoli případné spory budou podléhat rozhodnutí dozorce. Výnos arbitra má přitom sílu soudního rozhodnutí, tudíž na jeho základě může dojít například k exekuci a spotřebitel se nemá právo bránit u soudu. V praxi to přitom funguje tak, že leckteré společnosti jsou napojené na konkrétní rozhodce, které jim tak říkajíc jdou na ruku.

V zákoně nenalezneme také nic, co by se týkalo stanovení nejvyšší možné sazby RPSN (oné mýtické roční procentní sazby nákladů). Lichva je tak stále pojímána jako "nekalý" postup půjčujících institucí, nikoli přemrštěný úrok spojený s dalšími náklady.

Nový zákon tak nepochybně prolamuje dosavadní diskriminaci ve vztahu spotřebitel - půjčující instituce a jeho přijetím Česká republika učinila krok kupředu. Na druhé straně stále existují závažné problémy, jež by bylo potřebné právně ošetřit - především zmiňovaný institut rozhodčích doložek.

Ač původně měl zákon vstoupit v platnost už v polovině letošního roku, nakonec byl odložen a smlouvy o spotřebitelském úvěru se dle něj budou uzavírat až od 1.ledna 2011. Do začátku příštího roku mohou společnosti poskytující půjčky nadále využívat stávající legislativy a uzavírat smlouvy podle nynějších pravidel.