Výše úroku a jeho výpočet

Úroky jsou příslušenstvím pohledávky, která vzniká úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru v důsledku půjčení peněžních prostředků úvěrovanému. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit, a to za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků. Ve smlouvě však může být úročení sjednáno jinak, např. že

  • úroky se platí již před poskytnutím peněžních prostředků (např. jako určitá kompenzace za rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného), proto je třeba na toto při uzavírání smlouvy pamatovat. V praxi ale bývá takovýto případný rezervační poplatek sjednáván samostatně.
  • úroky se nebudou platit hned ode dne čerpání peněžních prostředků, ale až za období
    od pozdějšího data.

Pokud není doba, za kterou je úvěrovaný povinen platit úroky, smluvně upravena, úvěrovaný je povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. Úvěrovaný je samozřejmě povinen platit úroky i za celou dobu, ve které je v prodlení s jeho splácením.

Sjednání výše úroků není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Pokud strany nesjednají výši úroků, což se stává výjimečně, bude úvěrovaný povinen platit úroky stanovené na základě zákona, popř. tzv. obvyklé úroky, tj. úroky ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy o úvěru.
Konkrétní výše úroků u úvěrů není v současnosti stanovena žádným právním předpisem, obecná pravidla stanoví občanský zákoník.

Úroky se počítají z dlužné částky (jistiny) za použití úrokové sazby sjednané mezi stranami.
Úroková sazba může být sjednána jako pevná (fixní) nebo pohyblivá (variabilní).

Není-li ve smlouvě výslovně sjednáno jakého období se úroky týkají, platí, že ujednaná výše úroků se týká ročního období (per annum, resp. zkratkou p. a.).

Není-li ve smlouvě o úvěru sjednán způsob úročení a ani z praxe zavedené mezi stranami nelze způsob úročení dovodit, mělo by se aplikovat jednoduché úročení, při kterém se úroky na konci úrokového období nepřipisují k jistině a dále se neúročí.

Strany se mohou ve smlouvě dohodnout, že bude použito složené úročení, při kterém se splatné úroky na konci úrokového období zahrnou do jistiny a od uvedeného okamžiku budou úročeny společně s jistinou (kapitalizace nebo konsolidace úroků). Tímto postupem se úroky stanou součástí jistiny a nadále již nemají povahu příslušenství pohledávky. Je věcí dohody smluvních stran, aby si sjednaly, v jakých periodách dochází ke kapitalizaci úroků . Obvykle se tak stává na konci sjednaného úrokového období např. měsíc nebo rok, kdy se úroky stávají splatnými. Místo zaplacení splatných úroků tak úvěrující fakticky úvěrovanému poskytuje další úvěr ve výši splatných úroků. V následujících úrokových obdobích jsou pak spolu s jistinou úročeny i kapitalizované úroky.

Celková částka úroků, kterou může úvěrující za určitých okolností od úvěrovaného požadovat je limitována ze zákona (č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) tím, že věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky již činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náležejí.

28.9.2021

Zdroj: materiál vytvořený Asociací občanských poraden