Jak na oddlužení?
Ze statistických informací poslední doby víme, že oddlužení je zatím nejvyužívanějším nástrojem nového insolvenčního zákona. Není to jistě proto, že by to byl nástroj ideální, ale spíše proto, že přináší zcela nový způsob, kterým lze řešit nepodnikatelský úpadek. A snad právě pro onu novost přináší oddlužení nemalé množství otázek, jejichž zodpovězení je pro snadné fungování nové regulace potřebné.
V současnosti již můžeme spolu s judikaturou některé tyto otázky zodpovědět a dát tím veřejnosti jakýsi základní manuál oddlužení. Předně, oddlužení je určeno pouze pro nepodnikatele, tedy pro toho, kdo skutečně nepodniká a nemá dluhy z podnikání. Není tedy možné chtít ukončit podnikání a pak své staré dluhy řešit oddlužením. Typickým adeptem pro oddlužení je tak běžný zaměstnanec, který si na splátky koupil třeba televizi nebo zájezd, a pak náhle přišel o práci a není schopen své staré dluhy plnit. V takovém případě je namísto dalšího zadlužování rozumnější se s věřiteli zkusit dohodnout nebo se pokusit o oddlužení. Dlužník musí pro úspěšné schválení oddlužení podat návrh na povolení oddlužení, a to na speciálním formuláři (http://www.insolvencnizakon.cz/obecne-info-prevence-upadku/formulare-vzory.html). Na formuláři se také musí zaškrtnout kolonka, že je současně podáván insolvenční návrh (zahajující řízení), ledaže ho již podal některý z věřitelů.
Vzhledem k tomu, že kromě výše uvedené výjimky, není dlužník-nepodnikatel nucen na sebe podávat insolvenční návrh, vyžaduje se pro povolení oddlužení splnění několika dalších povinností. Dlužník tak musí, pokud podává sám již insolvenční návrh, popsat důvody, proč si myslí, že je v úpadku. Současně musí předložit soupis svých dluhů, pohledávek a majetku, doložit jaké měl v posledních 3 letech příjmy a také jaké příjmy očekává v příštích 5 letech. Do příjmů se musí uvést také příjmy, které má jeho manžel/ka, pokud se mají oddlužit dluhy, které mají manželé společné. Předpokládá se tedy, že dlužník bude v příštích 5 letech výdělečně činný a bude tak schopen pravidelně splácet. Zákon nutí dlužníka, aby nezatajoval ani svou minulost, ani připadnou budoucnost, když soud má dostatek nástrojů na to, aby si dlužníkova tvrzení přezkoumal. Nutné je si zde uvědomit, že pokud bude návrh vadný, soud vyzve k doplnění. Pokud však doplněno nebude, nebo budou uvedena nesprávná nebo nedostatečná data, soud zjistí-li úpadek, okamžitě prohlásí konkurs.
Dlužník tyto soupisy a informace dává soudu proto, aby přesvědčil, že bude schopen v oddlužení zaplatit alespoň 30% svých nezajištěných dluhů (tedy těch, za které se nikdo nezaručil apod.). Tato částka není maximální, ale minimální, tedy je možné, že dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře zaplatí více – než však více, než kolik jeho dluhy k podání návrhu na oddlužení činily.
Z první reakce soudu bude zjevné, zda návrh chápe jako dostačující nebo opravitelný, nebo zda navrhovateli nevěří. Bude pravidlem, že soud dlužníka vyslechne a také si prověří jeho tvrzené (např. dotazem u zaměstnavatele apod.). Vzhledem k tomu, že podáním návrhu se fakticky blokuje dlužníkův majetek až na běžnou správu, bude vhodné se v tomto období dále nezadlužovat a nedělat mimořádné nebo nevratné kroky. Soud totiž vyzve také věřitele a mohou soudu poskytovat další informace – nemají sice možnost oddlužení zablokovat, ale mohou soud argumenty přesvědčit o jeho neschválení.
Pokud soud zjistí, že jsou dlužníkova tvrzení správná, povolí oddlužení – tím však proces nekončí a začíná se vyjednávat, jakým způsobem se oddlužení vyřeší. Zákon předpokládá řešení oddlužení buď splátkovým kalendářem anebo prodejem dlužníkova majetku, když se dochází také k tomu, že tyto varianty lze kombinovat (např. prodej garáže v majetku dlužníka a zbytek po splátkách). O tom, jak se oddlužení vyřeší, mají právo rozhodnout věřitelé – dlužník však může navrhovat. Dlužník nemusí ve svém návrhu dokládat, že má prostředky na obě cesty řešení úpadku – postačí tedy, pokud např. doloží, že očekává dost příjmu na zaplacení 30% svých dluhů, ač jinak nemá žádný majetek. Je třeba si také uvědomit, že soud může kdykoliv v průběhu schvalování oddlužení své původní rozhodnutí změnit a rozhodnout o konkursu. Dlužník by tedy stále měl vážit svá jednání a své kroky.
Pokud soud stále nebude mít pochyb o dlužníkově poctivém záměru (např. tím, že nadhodnotil své příjmy, nebo možný kariérní růst anebo neuvedl všechny své věřitele apod.), oddlužení schválí. Tím okamžikem buď správce prodá vymezený majetek anebo začne dlužník splácet podle splátkového kalendáře – je třeba vnímat, že dlužník splácí sám, bez vlivu správce nebo soudu, a to přesně podle rozhodnutí soudu. Pokud se oddlužení řeší splátkovým kalendářem, okamžikem jeho schválení dostává dlužník zpět veškerý svůj majetek, a správce tak na něj již nemá vliv. Pokud by však dlužník měl mimořádné příjmy (dar, výhra v loterii apod.) musí je rozdělit mezi své věřitele, stejně tak prodá-li nějaký svůj majetek – kupní cenu musí opět mezi věřitele rozdělit. Tyto platby jsou nad rámec splátek a dlužník tedy musí splácet dál podle splátkového kalendáře, ledaže by již zaplatil vše.
Pokud dlužník své povinnosti z oddlužení splní, soud to vezme na vědomí a řízení ukončí. Následně musí dlužník podat návrh na osvobození od zbytků dluhů – nedojde k tomu tedy automaticky. Soud takové rozhodnutí vydá, čímž osvobodí dlužníka o zbytku všech jeho dluhů (tedy i těch, které nebyly do řízení přihlášeny), kromě povinnosti k náhradě škody na zdraví a peněžitých trestů. Dlužník tak již nic nedluží a může začít znovu žít.
Pokud však v průběhu plnění vyjde najevo, že dlužník neplní, nebude schopen plnit, nebo vytvořil nové dluhy, které již vymáhají exekutoři, soud okamžitě oddlužení zruší a prohlásí konkurs. Je tedy zjevné, že i v průběhu řízení musí dlužník spolupracovat a poskytovat všechny potřebné informace – jeho hlavním kontrolorem budou jeho vlastní věřitelé a ti, jak známo, mají často více informací než soud nebo správce.
Ani osvobozením od dluhů však vše nekončí. Pokud by následně (ve třech letech) vyšlo najevo, že dlužník podváděl a tedy získal oddlužení nezákonně, soud osvobození dlužníka zruší – tím okamžikem se mu jeho bývalé dluhy obnoví a lze předpokládat, že nastane konkurs.
Myslíte si, že je insolvenční zákon účinným nástrojem v oddlužování občanů? Podělte se o své zkušenosti a názory. Své příspěvky zasílejte na emailovou adresu:
[1] JUDr. Bohumil Havel, PhD., vysokoškolský učitel a spoluautor insolvenčního zákona.