Víte, co je rodičovská odpovědnost? Jak se v roce 2026 změnila? Kdy rodičovská odpovědnost zaniká a jak může být omezena? Jaká pravidla nyní platí pro tělesné trestání dítěte? A na co máte právo po rozvodu manželství?
Rodičovská odpovědnost
Rodičovská odpovědnost je poměrně široký pojem, který obsahuje jednak práva, jednak povinnosti. A to vždy ve vztahu k dítěti.
Vzniká narozením dítěte a zaniká dosažením plné svéprávnosti. Svéprávnost lze nabýt třemi způsoby, konkrétně:
- dovršením zletilosti (18 let),
- uzavřením manželství (s přivolením soudu od 16 let),
- přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu (od 16 let, pokud dítě získalo souhlas rodiče a dokáže se samo finančně zabezpečit).
Co obsahuje rodičovská odpovědnost?
Od roku 2026 došlo ke zpřesnění pojmu “rodičovská odpovědnost” v občanském zákoníku. Ten nyní zřetelně rozlišuje tři aspekty, a to:
- osobní,
- majetkový,
- právní.
Podle § 858 občanského zákoníku rodičovská odpovědnost obsahuje:
- péči o dítě a jeho výchovu, včetně zajištění vzdělání,
- právo na určení bydliště dítěte,
- ochranu dítěte,
- právo na (osobní) styk s dítětem,
- péči o zdraví dítěte,
- povinnost zajištění správného tělesného, citového, rozumového a mravního vývoje dítěte bez tělesného trestání, duševního strádání či jiných pro dítě ponižujících opatření,
- správu jmění dítete,
- zastoupení dítěte.
Zákaz tělesného trestání dítěte
Zákaz tělesného trestání dítěte a aplikace opatření, jež by snižovala jeho důstojnost, představují významný hodnotový posun. Není opomíjen ani psychický, resp. emoční, aspekt. Účelem je zajištění větší ochrany dítěte a stanovení mezí uplatňování rodičovské odpovědnosti.
Nicméně za porušení daného ustanovení neexistuje finanční ani trestněprávní sankce. Výsledkem je “pouze” větší soudní pravomoc, kdy stát může snáze zasáhnout do rodičovské odpovědnosti.
Při opakovaném porušení zákazu tělesných trestů může dojít k pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nebo jejímu omezení, popř. zbavení.
Právo na (osobní) styk s dítětem
S ohledem na dosavadní nerovné postavení rodičů po rozvodu manželství či zániku nesezdaného partnerství došlo k zakotvení práva na péči o dítě, resp. kontakt s ním, do občanského zákoníku.
Oba rodiče tak mají nově právo jednak na osobní styk s dítětem, jednak na nepřímý styk, a to prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku (mobil, notebook apod.).
Rodiče mají nadto povinnost sdělovat podstatné informace o dítěti nejen vůči sobě navzájem, ale i ve vztahu k němu samotnému. Došlo tak k posílení právního postavení dítěte, které má právo začlenit se do rozhodovacího procesu např. o jeho bydlení či vzdělání.
Pakliže některý z rodičů narušuje komunikaci druhého rodiče a dítěte, soud může rozhodnout o podmínkách této komunikace a posílit tak jejich právní ochranu.
Péče o dítě po rozvodu manželství
Rodičovskou odpovědnost je třeba vnímat jako celek, přičemž žádná z jejích složek nemůže být omezena (výjimkou je soudní rozhodnutí). Není tedy možné nadále svěřit dítě do výlučné péče jednoho rodičů s tím, že druhý rodič má pouze právo na osobní styk s ním, popř. jej nemůže vídat vůbec.
Pokud má dojít k omezení některé složky rodičovské odpovědnosti, je třeba rozhodnout o pozastavení jejího výkonu nebo jejím omezení či zbavení, a to na základě zákonného důvodu.
Dítě má tedy právo na rovnocennou péči od obou rodičů. Neznamená to, že se rodiče musí automaticky střídat - oba ale musí být zapojeni do života dítěte, a to jak z hlediska rozhodování o něm, tak jeho výchovy.
Občanský zákoník tedy v § 907 přináší změnu v rozhodování o péči o dítě po zániku manželství. V situaci, kdy se rodiče vzájemně dohodnou, že o dítě budou pečovat společně, soud jejich návrh schválí. Není přitom potřeba dokládat konkrétní rozsah péče každého z nich. Nicméně součástí dohody musí být rovněž řešení otázky výživného.
V opačném případě totiž soud rozhodne o rozsahu péče každého rodiče s přihlédnutím k zájmům dítěte, včetně stanovení výše výživného.
Pozastavení rodičovské odpovědnosti
Rodičovskou odpovědnost lze omezit či jí rodiče zcela zbavit, popř. pozastavit její výkon, a to na základě důvodů dle § 869 - 871 občanského zákoníku. O takovém opatření rozhoduje vždy soud.
Za zmínku stojí především nová skutková podstata pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, konkrétně ve smyslu § 869 odst. 2 občanského zákoníku. K pozastavení výkonu tedy může dojít pouze, pokud hrozí narušení citového nebo psychického vývoje dítěte, přičemž v dané situaci neexistuje žádné mírnější řešení. Zákonné ustanovení zohledňuje rovněž případy, kdy dítě kontakt s rodičem odmítá (pokud dokáže s ohledem na svůj rozumový a citový vývoj posoudit situaci).
Soud tedy vždy prověří okolnosti každého případu a zvolí pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti až v situaci, kdy selže jakákoli odborná pomoc, a to pouze v nezbytném rozsahu. Mnohdy se snaží zachovat alespoň právo na nepřímý styk s dítětem a právo na informace o dítěti.
Datum publikace: 27. 6. 2026
Autor: Klára Málková